Zapomněli jste na proplach filtrace? Už asi máte zelenou vodu

Pořídili jste si bazén? Pak byste měli určitě dokonale poznat filtraci, již k němu připojujete. Rozhodně totiž nelze spoléhat pouze na to, že budete používat jenom režim filtrace a nic jiného. Jestliže byste tak činili, s největší pravděpodobností se dopracujete k pěkně zelené vodě, což si samozřejmě nepřejete. Právě proto se podíváme na některé funkce podrobněji. Zaměříme se hlavně na proplach bazénu, jenž je velmi důležitý.

Klasické filtrování jako nejčastější funkce

Nejčastěji se u bazénu využívá pochopitelně klasické filtrace vody přes písek. V případě kartušové filtrace je princip stejný. Jen je uvnitř filtrace kartuše, již je zapotřebí v pravidelných intervalech omývat, případně měnit za novou. Zanese se totiž velmi rychle. U pískové filtrace je její zanesení poněkud pomalejší, přesto k němu ovšem dojde, a to mnohdy celkem rychle. Jinak je nutné filtraci pouštět denně, pokud si nastavíte časovač, máte jistotu, že voda nebude stojatá a nezačnou se v ní tvořit řasy. 

Režimy pískové filtrace: Zdroj náhledového obrázku vlastní archiv Radka Štěpána 

Proplach musí být

Jestliže chcete vyčistit písek ve filtraci, zvolíte funkci proplachu. Vůbec nic složitého. Jen filtraci vypnete z elektřiny a přehodíte ovládací panel. Následně napojíte hadici na odpadní ventil. Poté už můžete znovu do elektřiny zapojit a po malé chvilce uvidíte, jak kalná voda z filtrace odchází. Kdybyste na ni zapomněli delší dobu, vracela by se zpátky do bazénu, což by určitě ideální nebylo.

Zelená voda v bazénu: Zdroj náhledového obrázku vlastní archiv Radka Štěpána 

Výplach, zazimování

I na tyto funkce je zapotřebí dávat pozor. Co se týká výplachu, používá se především tehdy, když se vysává silně znečištěné dno bazénu. Ony usazeniny a další nečistoty pak nejdou přes samotný písek ve filtraci, ale přímo ven. Pochopitelně pak ubyde vody, již ale doplníte. Zazimování se používá po sezoně v případě, že filtraci od bazénu neodpojujete.

Písková filtrace: Zdroj náhledového obrázku vlastní archiv Radka Štěpána