Vybíráme nádobu pro kysané zelí

Chystáte se k tradičnímu nakládání zelí? Aby ne, právě nastal nejvyšší čas. Že nakládáte zelí poprvé, nebo se vám v loňském roce rozvila nádoba, v níž jste ho vždy mívali? Pak je zapotřebí pořídit nádobu novou, kvalitní a ideální z hlediska kvasného procesu. I když ten je většinou ovlivněn jinými faktory. Na trhu se nachází hned několik různých typů nádob určených k nakládání zelí. My se podíváme na to, co by taková optimální měla mít.

Materiál a objem v hlavních rolích

V první řadě se vyplatí zaměřit na materiál, ze kterého je nádoba vyrobena. Vynikající jsou především kameninové zeláky. Jsou naprosto těsné a dokážou zelí uchovat v takovém prostředí, které si vyžaduje. Vybavené jsou také kameninový příklopem a mají specifické tvary. Rozhodně nelze zapomínat na ucha, díky nimž zelák jednoduše přenesete. Objemově se vyrábí v mnoha variacích. Tradičně 5, 10, 15 či 20 litrů. Záleží na množství. Zelí, jež hodláte nakládat.

Kameninový zelák s příslušenstvím: Zdroj obrázku vlastní archiv Radka Štěpána

Víko, vodní zátka a těžítko

Řekněme taková svatá trojice pro ideální kvašení zelí. Rozhodně je třeba mít nádobu opatřenou speciálním víkem ze stejného materiálu. Víko se musí vkládat přímo do míst, kde je voda, tedy takový malý kruh po obvodu hrnce s drážkou. Právě tady se naleje voda, jež vytváří vodní zátku. Díky ní se pak nedostává do okolí odér, který bezesporu z kvašeného zelí půjde. Zapomínat nelze ani na těžítko. To musí přijít přímo na zelí, které bude pokrývat šťáva z něj. Při absenci této šťávy by zelí plesnivělo.

Kameninový zelák se zelím: Zdroj obrázku vlastní archiv Radka Štěpána

Nejvyšší čas pro nakládání teprve přijde

Nyní už ale přichází doba, kdy se zelí běžně krouhá. Pokud chcete mít tuto vitamínovou bombu co nejdříve, pak můžete nakládat. Ideální je vsadit na zelí někde z farmy v tuzemsku. Prodává se tady tradičně i zelí dovezené z Polska, ale naše je naše. Tak hurá na to, vitamíny B a C budeme v zimě jistě potřebovat.

Kameninový zelák: Zdroj náhledového obrázku vlastní archiv Radka Štěpána