K čemu je dobrý drtič kuchyňského odpadu

Drtič kuchyňského odpadu je mezi domácími spotřebiči příslovečnou Popelkou a v našich končinách není příliš rozšířený. Situace se ale nejspíše moc nezmění, neboť vypuštění drceného odpadu do kanalizace je napřijatelné. Přesto není od věci se s jeho funkčností seznámit. V zahraničí mnohde využívaný je.

Drtič odpadků

Drtič kuchyňských odpadků lze popsat jako zařízení, které se umísťuje pod dřez a je napojené na jeho odpad. Toto zařízení je schopné rozmělnit slupky, zbytky zeleniny, skořápky, či třeba zviřecí kosti. Veškerý tento odpad se vhodí do dřezu a spolu s proudem vody se shrne do odpadu. Drtící mechanismus zbytky rozmělní a ty pak pokračují odpadem standardní cestou.

Celý proces trvá velmi krátce. Deset litrů kuchyňského odpadu je rozdrceno za pouhých 10-20 vteřin, spotřeba vody tak není příliš velká. Instalace drtiče kuchyňského odpadu je možná i ve starších kuchyních, maximálně bude třeba vyměnit dřez, pokud má příliš malý odtokový otvor.

Foto: Pixabay

Výhody a nevýhody kuchyňského drtiče

Pro domácnost představuje drtič kuchyňského odpadu výhodu v tom, že se tímto způsobem elegantně zbaví poměrně velkého objemu odpadu, navíc takového, který má tendenci v odpadkovém koši zapáchat či uvolňovat tekutinu, která následně protéká, znečišťuje okolí koše apod. Přesto kvůli většinou špatně nedrceným odpadkům může dojít k ucpání kanalizace, za což hrozí poměrně vysoké pokuty.

Kuchyňský odpad je samozřejmě biologický, proto je jeho spalování ve spalovnách neekologické, zbytečně spotřebovávající energii a produkující škodlivé emise. Ideální je jeho využití např. pro kompostování (resp. té části odpadu, která je rostlinného původu), ale i drtič odpadu může být jistým řešením, které tolik nezatěžuje životní prostředí. Za předpokladu, že jde o správně připojený a dimenzovaný model!

Co se nevýhod týče, o spotřebě vody navíc již řeč byla a o případném ucpávání kanalizační sítě také. Nadměrná spotřeba vody má samozřejmě ekonomický i ekologický rozměr. Další věcí jsou potom poměrně vysoké pořizovací náklady, které se pohybují někde okolo dvaceti tisíc korun.

Náhledové foto: Pixabay