Jak fungují změkčovače tvrdé vody

Problém s tvrdou vodou je aktuální pro většinu území České republiky a řeší jej téměř 80 % domácností. Ty přitom bojují s nevzhlednými usazeninami vodního kamene, se zanesenými trubkami i rozbitými spotřebiči. Způsoby jak tvrdou vodu změkčit samozřejmě existují, právě k tomuto účelu jsou totiž určeny změkčovače vody. Na trhu je jich ale k dispozici hodně a pro laika nemusí být snadné se v nich vyznat. To nejmenší, co lze pro zlepšení orientace v problematice udělat, je ujasnit si principy, na kterých fungují dva základní typy změkčovačů vody.

Co je tvrdá voda a proč představuje problém?

Jako tvrdou označujeme vodu s vysokým obsahem minerálů, hlavně vápníku a hořčíku. Na jednu stranu tyto látky dodávají vodě chuť a dělají jí hodnotnější, na druhou stranu se ale minerální látky vylučují ve formě vodního kamene, který se usazuje v potrubí, na stěnách rychlovarných konvic, v koupelně i všude jinde, kde je voda používána. Většina lidí se proto snaží tvrdou vodu změkčovat a tím si ušetřit problémy s úklidem i prodloužit životnost některých spotřebičů. Pořizují si proto změkčovače vody.

Foto: Pixabay

Změkčovače na bázi soli

Nejpoužívanějším typem změkčovače je ten fungující na principu iontové výměny. Tento změkčovač funguje tak, že tvrdá voda vstupuje do prostoru naplněného tzv. iontoměničem (jedná se konkrétně o katexový iontoměnič). Ten je schopen ionty vápníku a hořčíku vyměnit za ionty sodíku. Voda pokračuje dále jako změkčená a vápník s hořčíkem zamíří po regeneraci iontoměniče solným roztokem do odpadu.

Výhodou tohoto způsobu je velmi dobrá účinnost, nevýhodou potom nutnost mít systém připojený ke zdroji elektrického proudu a také nutnost dokupování a výměny solného roztoku. V neposlední řadě je solný roztok škodlivý pro životní prostředí.

Změkčovače bez použití soli

V poslední době si získávají popularitu změkčovače vody, které pro své fungování nepotřebují ani elektřinu, ani sůl. Voda v nich také prochází přes speciální náplň, která ale chemické prvky způsobující tvrdost vody, neabsorbuje na svůj povrch, nýbrž je převádí do jiné chemické formy. Minerální látky tak ve vodě zůstávají, nikde se ale nesrážejí a nevzniká z nich vodní kámen.

Výhody jsou zřejmé: minerální látky ve vodě zůstávají a do životního prostředí nevypouštíme solný roztok. Nevýhodou je ovšem vyšší pořizovací cena takového systému.

Náhledové foto: Pixabay