Jak bezpečně zlikvidovat rtuť z rozbitého teploměru

Klasické rtuťové teploměry jsou sice z našich domácností vytlačovány teploměry elektronickými, pořád se jich ale v domácích lékárničkách a šuplících nachází více než dost. Ještě nějakou dobu tam navíc stráví, neboť řada lidí nedá na rtuťovou klasiku dopustit. Důvodů pro to je několik: rtuťový teploměr považuje většina lidí za přesnější a upřímně řečeno, něco na tom bude. Klasickému teploměru také nedojde baterie právě ve chvíli, kdy vaše dítě leží v horečkách a vy potřebujete zjistit, jak moc vážné to je. Je ale také druhá strana mince a tou je velký problém, který způsobí rozbití skleněného teploměru a únik rtuti. Co v takovém případě dělat?

Proč je rtuť nebezpečná?

Rtuť je chemický prvek unikátní pro některé své vlastnosti. Jde především o to, že je jediným kovem, který je za normálních podmínek kapalný. Této vlastnosti pak využíváme mimo jiné právě pro výrobu teploměrů. Problémem rtuti je ovšem fakt, že je poměrně hodně toxická. Rtuť má tendenci ukládat se ve vnitřních orgánech a z těla se vylučuje jen velmi obtížně.

V případě, že se vám doma rozbije teploměr, je třeba rtuť sesbírat a správným způsobem ji zlikvidovat. Pokud se vám to nepovede a rtuť vám někde doma zůstane, bude se odpařovat a vy jí budete nevědomky vdechovat se všemi negativními důsledky. Sbírání rtuti je navíc poměrně složité, ne náhodou se jí přezdívá „živé stříbro“.

Zdroj obrázku: Pixabay.com

Jak rtuť pochytat?

Dříve, než řekneme jak rtuť sbírat, je na místě si ujasnit jak jí rozhodně nesbírat. Nikdy rtuť nevysávejte! Rtuť se dostane do vnitřku vysavače a od té chvíle se budou její výpary dostávat do ovzduší pokaždé, když jej znovu zapnete. Vysavače, kterým jste nasáli rtuť, byste se měli správně zbavit. Rtuť také nechytejte holýma rukama a sundejte si všechny náramky či prstýnky, rtuť by s jejich materiálem mohla rychle vytvořit slitinu.

A jak tedy rtuť chytat? Nejprve otevřete okna a pak se pusťte do hledání kapiček tohoto kovu. Chytejte je ideálně tak, že tvrdším papírem nebo plastikovou kartičkou „naženete“ jednotlivé kapky na jedno místo, kde se spojí. Tento větší „bazének“ rtuti potom vysajte injekční stříkačkou a vložte do pytle na odpadky.

Ty, které tímto způsobem chytit nelze, tj. jsou příliš malé, nalepte na lepící pásku a opět vyhoďte do pytle na odpadky. Když budete mít pocit, že jsou všechny kapky sesbírány, místnost zatemněte a posviťte baterkou na podlahu tak, aby světlo svítilo prakticky rovnoměrně s podlahou, zbylé kapičky prozradí poměrně jasný třpyt. Na konci přidejte do pytle vše, co přišlo se rtutí do kontaktu a pytel zlikvidujte jako nebezpečný odpad.

Nutno podotknout, že výše uvedené platí pro rovné a pevné povrchy. Z koberce sice rtuť dostanete víceméně stejně, část v něm ale určitě zůstane. A ano, jediným správným řešením je opravdu pouze výměna koberce, nebo alespoň vyříznutí kontaminované části.

Zdroj náhledového obrázku: Wikimedia Commons