Co obnáší instalace požárního hlásiče

Oheň je živel, který dokáže ve vteřině zcela změnit lidské životy. K jeho vzniku přitom stačí většinou velmi málo. Zapomenutá svíčka, nedokonale zhasnutý nedopalek nebo nevypnutý sporák… nic z toho nelze vyloučit. A pokud už oheň někde v interiéru vznikne, mají jeho obyvatelé jen malou chvíli na to, aby jej zadusili již v počátku. Pokud dají totiž ohni čas, svépomocí už jej uhasit většinou nelze a katastrofa je na světě. V takových chvílích jde už potom doslova o život. A právě proto se vyplatí mít doma požární hlásič. Od roku 2008 je pro novostavby nakonec povinný.

Typy požárních hlásičů

Požárních hlásičů existuje několik typů. Každý z nich je přitom vhodný k umístění v trochu jiném prostoru. Prvním typem jsou tzv. optické hlásiče. Principem jejich fungování je průchod světelného paprsku okolním prostorem. V případě požáru vzniká kouř, který způsobí odrazy tohoto paprsku, což detektor pozná. Tento typ hlásiče je vhodný do ložnic, chodeb apod., zkrátka do prostor, kde se nepráší ani nekouří (např. jako v kuchyni z hrnců). V opačném případě by hrozily falešné poplachy.

Druhým typem detektoru je tzv. ionizační hlásič. Prostřednictvím změn vodivosti vzduchu detekuje přítomnost spalin. Opět platí, že se nehodí do kuchyní nebo garáží, kde se vyskytují přirozené pachy z vaření apod.

Třetím typem jsou senzory tepelné, které reagují na nárůst teploty nad nastavenou hodnotu. Jejich výhodou je vysoká spolehlivost.

Foto: Pixabay

Kam požární hlásič umístit?

Obecně platí, že požární hlásič by měl být umístěn nad místo s největší pravděpodobností vzniku požáru. Ani zdaleka to však neplatí stoprocentně. Jednak by hlásiče neměly být nikdy umisťovány do rohu místnosti, stejně jako by se poblíž něj neměl nacházet větrák nebo ventilace. Na takových místech totiž proudění snižuje koncentraci látek, které detektory rozpoznávají.

Zvláštní problém představují kuchyně. Pokud byste hlásič umístily přímo nad sporák, nejspíše by „křičel“ několikrát denně. V tomto případě je lepší namontovat ho třeba do blízké spojovací chodby.

To koneckonců platí obecně, není nutné mít hlásič v každém pokoji. U běžných rodinných domů postačí jeden na každé patro domu. Je třeba mít také na paměti, že hlásič vyžaduje napájení. V některých případech funguje přístroj na baterie, jindy je třeba zajistit napájení přímo z rozvodů.

Každopádně platí, že investice do požárního hlásiče s rozhodně vyplatí, může totiž zachránit majetek i životy.

Náhledové foto: Pixabay