Chodníky kolem domu se nesmí podcenit

Pokládání zámkové dlažby se řadí mezi činnosti, které se řeší nejčastěji jako poslední v celém procesu stavby. Mnozí lidé si myslí, že zámková dlažba je natolik jednoduchým a triviálním povrchem, který zvládne položit každý. Opak je ovšem často pravdou, jelikož i při řešení chodníků mohou lidé udělat hrubé chyby. Díky nim pak chodník vypadá nevzhledně a funkčně taktéž nedokáže plnit základní požadavky. Podívejme se tedy podrobněji, jaké chyby mohou vzniknout při samotné realizaci chodníku a jak se jich vyvarovat.

Nepřesná betonáž obrubníků

Základem pro přesné položení dlažby je správné uchycení obrubníků. V případě, že jsou obrubníky zabetonovány jinak než vodorovně, dochází k tomu, že chodník již nerovnosti nespraví a naopak půjdou ještě více vidět. Obrubníky musejí být zanášeny do suššího betonu. Pokud se použije klasický mokrý beton, pak do něj obrubníky zapadají a nedrží pozici, kterou bychom potřebovali. U suššího betonu si při natažení lanka udržíme požadovanou rovnost betonáže.

Kvalitní podkladové lože

Dalším problémem může být při realizaci dlažby i nesprávná skladba lože. Nejčastěji se řeší pochopitelně klasická větší drť, která by měla mít alespoň 6 centimetrů a výšku a pak jemná drť o nejméně 4 centimetrech. Pokud se drtě dá málo, pak se může stát, že se chodníky budou po čase prostě a jednoduše propadat. U vjezdových chodníků musí dojít i zalití betonem před vysypání jemnou drtí. Předejde se tak propadání dlažby pod tíhou automobilu.

Dostatečné hutnění

Veškerý podkladový materiál při pokládání dlažby musí být jednoznačně kvalitně zhutněn. Nebude- li tomu tak, opět se zvyšuje riziko propadání dlažby. Určitě není od věci, když se zvolí větší hutnící deska, kterou se přejede nejen velká drť, ale také kompletně provedený chodník na zahradě. Jestliže nebudete klasicky ťukat na dlažbu paličkou, ale zhutníte chodník až ve finále, neuděláte chybu!

Zdroj náhledového obrázku: Vlastní archiv Radka Štěpána